Jan Skácel - Rosa coeli
Nejsem sama, koho návštěva Dolních Kounic uchvátila. Takto klášter Rosa coeli viděl mistr slova a krásných veršů, autor, který se nikdy nevzdal hledání krásy a vznešenosti v obyčejném lidském životě, básník Jan Skácel:
jako když sněží v Dolních Kounicích
a probořenou střechou katedrály
snáší se k zemi bílý sníh.
Slavík tam zpívá v létě celou noc
a němá luna na cimbálek hrá
stříbrný nástroj, který nemá strun
pod volným nebem v troskách kláštera.
kde byla dlažba dávno roste pýr
z přadena touhy panna odmotává
a nad hlavou jí létá netopýr.
Když odmotala všechnu hebkou přízi
složila ruce v klín a zatajila dech
na nebi zvolna zhasínají hvězdy
a netopýr ji usnul ve vlasech.
A co jsou staletí a co je vlastně věčnost
než ve vesmíru opuštěný kout
Ve studni času utopil se okov
na dno té studny nelze dohlédnout.
Náhledy fotografií ze složky Klášter Rosa coeli